Setkání na ostrůvku
Tokugawa | 1.01.2009 | Příběhy | Ohodnotit sen 0/0 | Komentáře (1)
I tématem druhého novoročního snu bylo setkávání.
Sněžilo. Svět ale nebyl bílý, jak by se dalo čekat, ale žlutooranžový díky sodíkovým lampám na ulici. Sněho leželo na neodklizených chodnících a silnicích aspoň patnáct centimetrů. Silvestrovská noc minula, od půlnoci utekly nejméně tři hodiny. Město bylo nezvykle tiché.
Přišel jsem k tramvajovému ostrůvku a čekal na svou tramvaj. Vedle mě stála bezradá dívka, která střídavě koukala do mapy a na jízdní řád a kroutila hlavou. Očividně nevěděla jak a kam se dostat. Na hlavě měla laponskou čepici na uši. Přistoupil jsem k ní a zeptal se, jestli nepotřebuje pomoct. Ukázala mi mapu, na které byl nějaký hrad, tuším, že Zvíkov...
Dále dorazili dva muži, otec se synem. Syn byl v poněkud podroušeném stavu, zavrávoral a opřel se o živý plot, z něhož spadla halda sněhu. Procházející paní, která venčila psa, se na něj obořila, ať dává pozor, že tohle se nesmí, že je to ničení zastávky a že by mohla zavolat strážníka. Otec se začal syna zastávat, že se přece nic nestalo, že jsou z Ukrajiny a že si nemohou dovolit žádný konflikt. Byl velmi mírný a paní se uklidnila a všechno dobře dopadlo.
Stáli jsme na refýži spolu, mladá dívka, otec se synem, paní se psem a já a tak nějak jsme patřili k sobě. A tramvaj stále nejela a vločky se snášely do našich stop...
