Černý pasažér
Tokugawa | 10.05.2004 | Příběhy | Ohodnotit sen 0/0 |
Šli jsme s tátou po vltavském nábřeží. Měli jsme namířeno do nemocnice Na Františku, kam jsem tátu doprovázel. Nejspíš se mu tam nechtělo, a tak skočil z nábřeží na nějaký proplouvající remorkér. Nedalo se nic dělat, musel jsem za ním...
Propadl jsem se palubou do skladových prostor. Byla to jakási hala zaplněná vodou až po strop. Plavali jsme s tátou pod hladinou, když tu jsem si všiml, že zepředu se k nám blíží obrovský píst, vyplňující celou plochu prostory. Začal jsem zběsile plavat pryč a táhl tátu za sebou. Na poslední chvíli jsme se dostali mimo plochu pístu, která dosedla ne stěně a rozmačkala dalšího plavce.
Voda byla pryč. Museli jsme se dostat pryč z lodi. Znovu jsme se propadli stropem skladové prostory a padali někam dolů. Přistáli jsme na rolích koberců, postavených na výšku. Každý na jedné, táta, já a ještě jeden člověk. Role byly velmi vysoké, nevěděli jsme, jak dolů. Ten třetí člověk neudržel rovnováhu a spadl z ohromné výšky dolů... najednou se moje role začala pomalu kácet, nejspíš pod mojí vahou. Strašně jsem se bál. Nic se mi ale nestalo, dopadl jsem měkce do regálů s potravinami. Gestikuloval jsem nahoru na tátu ať se nebojí a sveze se také dolů.
Byli jsme v nějakém obrovském hypermarketu. Překvapilo mě, že něco takového na lodi mají. Začala nás honit ochranka. Podařilo se nám jí utéct a vyběhnout ven z obchodu na rozlehlé parkoviště. Byli jsme zachráněni...
Komentáře
Přidání komentáře...
