Smrt
Tokugawa | 16.11.2004 | Příběhy | Ohodnotit sen 0/0 |
Po dlouhé době opět noční můra.
Starý dům. Úplně nahoře u půdy jsme měli rozložené spaní. Spacáky, batohy a tak. Schody sem kopírovaly obvod zdí, uprostřed hluboká šachta. Marigold seděl na jejím kraji, nohy hozené ledabyle dolů. Stále ho vidím před sebou, kostkovaná košile a světle hnědé manšestrákové kalhoty, brýle s tenkou černou obroučkou a melancholický úsměv ve tváři. Převážil se přes okraj a tiše padal...
Vypadalo to, že jediný, koho Marigoldův odchod sebral, jsem já. Ostatní se dál vesele bavili. Snad si jeho pádu ani nevšimli. Vtrhl jsem mezi ně a snažil se jim říct, že je Marigold mrtvý, ale všichni se jen smáli a dál se mezi sebou bavili.
Otočil jsem se k šachtě a viděl, jak se přes její okraj nahýbá Andulka, moje třináctiměsíční dcerka. Ztratila rovnováhu a přepadla do šachty. Skočil jsem k šachtě a chytil padající Andulku za chodidlo, ale vysmekávala se mi. Volal jsem o pomoc, nikdo nepřišel. S vypětím všech sil jsem vytáhl Andulku zpět.
Opět jsem vtrhl mezi debatující hlouček a strašlivě vynadal své ženě, jak to, že na dítě nedává pozor. Bylo jí to úplně jedno...
Komentáře
Přidání komentáře...
