O cestování
Tokugawa | 30.11.2004 | Příběhy | Ohodnotit sen 0/0 |
Jdeme s Gaiou po nějaké rybniční hrázi. Vede prostředkem vodní plochy. Kdysi jsme takovou viděli kousek od Třeboně. Po hrázi vedla úzká silnice lemovaná alejí. Vlevo byla bahnitá voda se silnou vrstvou žabince, z vody vyčuhovaly uhnilé větve porostlé seschlými řasami. Ale voda na pravé straně byla úplně jiná. Byla tak čistá, až bylo vidět úplně na dno. Všude pod hladinou plavaly velké modré želvy, viděl jsem jich desítky. Sem tam mezi kameny bylo lze vidět i obrovské mořské karety...
Přišli jsme na svažité barokní náměstí. Uprostřed morový sloup nebo možná kašna, kolem jedno podloubí vedle druhého. Na náměstí bylo parkoviště. Zamířili jsme k naší dodávce. Byla prostorná a bílá. Otevřel jsem dveře do kabiny a vidím, že na sedadlech spí tři bezdomovci. Dveře jsem zase zabouchl a otevřel zadní část vozu. Byla plná bezdomovců. Někteří byli zabaleni do kostkované deky, jiní se koupali v naší vaně. Všiml jsem si, že všude kolem nás je najednou sníh.
"Promiňte," řekl mi nějaký pán v tmavém saku, který snad mezi bezdomovce ve voze ani nepatřil, "je teď zima a město je nemá kam dát. Tak jsme využili velké obytné plochy vašeho karavanu."
Komentáře
Přidání komentáře...
