Cestování časem
Tokugawa | 18.07.2005 | Příběhy | Ohodnotit sen 0/0 |
Skála byla erozí zvětralá. Hluboko uvnitř byla veliká sluj, na jejímž konci se černal malý otvor do srdce země. Brána. Trhlina v čase. Naposledy jsem jí prošel přímo do drsné doby divokého západu. Ještě jsem měl v živé paměti svistot lasa, dupot koňských kopyt, jekot indiánů a vzrání oprátky o dřevo.
Vrátil jsem se, abych vzal s sebou kamarády. Blížili jsme se lesem ke skále se slují. U vchodu do jeskyně tábořili nějací dva trampové. Snažili se být přátelští, ale takového starého pardála, jako jsem já, neoklamali. Byli to agenti CIA, kteří měli na této cestě časem eminentní zájem a chtěli všechno ututlat v zájmu vlády USA. Sráči. Na našem území.
Mrknul jsem na kluky a po krátké bitce bylo hotovo. Agenti jsou mrtví a my se dělíme o jejich výbavu. Byl to dobrý lov. Batohy mají plné zbraní, léků, dobového oblečení a dolarů.
Chystáme se na průchod, když teprve přichází poslední z nás, Tomáš Savka. A kolem něj se motá asi dvacet dalších lidí. Vidím samé indiánské domorodce. Stařeny s vlasy jako popel, ženy ve vyšívaných šatech z jelenice s nemluvňaty na zádech... Trochu mi to nedává smysl, vždyť jdeme na divoký západ, nikoliv z divokého západu. Strhává se prudká výměna názorů, jak to, že s sebou táhne Savka tolik lidí? Jasně se řeklo jednoho nebo dva kamarády maximálně... Ještě se díky tomu množství lidí prozradíme.
Vcházíme do sluje. Proti nám jde spousta lidí, všichni od Tomáše Savky. Uprostřed nic nějaký muž, vypadá jako zlatokop z Klondiku, na rameni nese ohromný trám. Nikdo si ho nevšímá, ale mně je strašně podezřelý. Najednou se prudce otáčí a trámem sráží dva mé největší kamarády. Měl jsem pravdu – další agent CIA. Lidi zachvacuje panika. Agent vytahuje injekci a vráží mi jí do paty. Pomalu ztrácím vědomí...
Komentáře
Přidání komentáře...
