Atentát na papeže
Tokugawa | 2.01.2006 | Příběhy | Ohodnotit sen 0/0 |
Zvláštní sen hned z kraje nového roku. Téměř bych řekl, že symbolický.
Obrovská katedrála plná lidí v otrhaných hadrech. Vysoké stěny byly zastavěny dřevěným lešením, ze kterého povlávaly igelitové cáry. V jedné části katedrály to hučelo jako v úle. Dřevěné stoly a lavice, muži sedící u korbelů s pivem a vínem. Nálevna.
Potkal jsem několik tátových známých z hospody U kuřete. Oldu a Rudlu. Naléhavě mě prosili, ať jim pomohu, že za chvíli přijde papež a že je pro dobro nás všech nezbytné ho odstranit. Bohužel si nepamatuji přesnější důvod k atentátu, nicméně byl natolik důležitý, že jsem bez váhání souhlasil.
Papež procházel katedrálou, celý v bílém plášti se zlatým lemováním, bílá čapka, bílé vlasy. Trochu byl podobný Janu Pavlu II. a trochu Benediktu XVI. Oltář byl také pod lešením. Protlačil jsem se k papeži, když tu mi bylo požehnáno. Vzhlédl jsem k žehnající ruce. Nepatřila papeži, nýbrž nějaké zlatovlasé ženě v bílém rouchu. Možná to byla žena, možná anděl, nevím. Podivil jsem se, od kdy udílí požehnání ženy a byl jsem velmi zmaten, vždyť já si nepřišel pro požehnání, přišel jsem zabít papeže. Z atentátu nakonec sešlo, papež zmizel pod lešením obklopen davem. A i kdyby nezmizel, mé odhodlání díky požehnání výrazně ochablo.
Můj původní úmysl však vyšel najevo a já se musel někde ukrýt. Vsedl jsem na svého bílého koně a ujížděl zasněženou krajinou. Můj cíl byla jezdecká škola. Seskočil jsem z koně, chytil ho za ohlávku a vstoupil do dvora. Lektor tam právě vyučoval své žáky. Prošel jsem mezi nimi, koně stále u sebe. Představil jsem se a řekl, že jsem k nim přidělen jako nový student. Všichni mě obklopili, dvě dívky se na mne přitiskly tak pevně, až jsem cítil jejich teplo. Puberťačky, dělají si ze mne blázny, pomyslel jsem si. Ze mne, papežova vraha. Otočil jsem se na jednu z nich. Ucouvla, vyděšena tím, co spatřila v mých očích...
Komentáře
Přidání komentáře...
