S rodinou na horách
Tokugawa | 10.09.2006 | Příběhy | Ohodnotit sen 0/0 |
Jeli jsme naším starým Žigulikem. Auto bylo obsazené jako v nějaké šou. Gaia, Andulka, já, Carmen, Markus, Mandy, máma, táta, Hanka, Pavel a Tomáš. Od okamžiku, kdy jsme přijeli do podhůří, byla silnice skryta pod vysokými návějemi sněhu. Setmělo se.
Najednou byla kolem nás černočerná tma a cítil jsem, že auto zpomaluje. "Proč nesvítíš?" A jo, máme zhasnuto. Chcípnul motor a jedeme na volnoběh. Otočil jsem klíčkem. Chvíli to trvalo, ale nakonec Žigul naskočil. Abych udržel motor v otáčkách, musel jsem ho neustále přetáčet. Ale i přes to motor každou chvíli zhasnul. Nedojeli jsme. Auto zůstalo v nějaké zahrádkářské osadě a my vykročili do mrazivé noci...
...V roubence jsme se jsme se chystali ke spánku. Těžká dubová dvojpostel, vlhké, těžké duchny, mihotavé světlo petrolejky. Najednou slyším zvenku hlasy – naši se vrací z výletu. Šel jsem jim naproti. Po zasněžené stráni jdou jeden za druhým, velmi hlasití. Je mi jasné, že po cestě popili výrazně alkoholu. Cítím k nim nepřátelské emoce.
"Tati, něco se stalo s Žigulíkem, nedojeli jsme," říkám tátovi.
"Přines mi pilku na železo, dáme to do kupy," odpovídá.
Podal jsem mu pilku a táta začne řezat lešenářskou trubku. "Nejde to, musím nejdřív opravit tu pilku, není tu bruska?"
Ukazuji mu brusku.
"Netočí se, musím nejdřív opravit tu brusku. Podej mi šroubovák."
Podávám mu ho.
"Podívej, jak je rozžvejkanej, musím ho nejdřív opravit. Kde je pilník?"
"To tady budeš muset opravit úplně všehno, než se zase dostaneš spátky k autu..."
Komentáře
Přidání komentáře...
