Jak se mi málem utopile dcera
Tokugawa | 2.04.2007 | Příběhy | Ohodnotit sen 0/0 |
Procházeli jsme s rodinou úzkou skalní rozsedlinou, sotva na šířku člověka. Skály byly z bílého vápence, svítilo slunce a bylo teplo. těsně před koncem rozsedliny se moje žena vzpříčila a nemohla ani dopředu ani dozadu. Snažil jsem se jí pomoci, ale nešlo to.
Uslyšel jsem hluboko pod námi žbluňknutí. "Kde je Andulka?" ptám se. Rozhlížím se dopředu i dozadu, ale Andulku nikde nevidím. Podlezu ženu a hluboko pod námi je skalnaté pleso. Z vody trčí jedna noha mé tříleté dcery, škube sebou, jak se snaží obrátit tělo nad hladinu. Bezvýsledně. Za okamžik se za Andulkou voda zavřela.
Na celou scénu hledí člověk v červených plavkách, národností němec. Ledabyle se pokusil Andulčinu nohu zachytir, ale nepovedlo se mu to, tak jen stál a díval se do vody. Křičel jsem na něj, ať pro Andulku skočí, ale vůbec nereagoval. Rozběhl jsem se po skalách a z té ohromné výšky jsem skočil rovnou do vody a snažil se dcerku nahmatat. Naštěstí se mi to povedlo a vytáhl jsem jí na břeh. Andulka otevřela oči a usmála se na mně.
Komentáře
milan
usmala se na me
Přidání komentáře...
