Zabil jsem vlastní ženu
Tokugawa | 8.04.2008 | Příběhy | Ohodnotit sen 0/0 |
Vrátil jsem se pozdě domů, trochu otupený alkoholem. Byt byl tichý a temný, zdálo se, že všichni spí. Koutkem oka jsem v pokoji zahlédl stín postavy, ukryté ve tmě. Nedalo se poznat, kdo to je. Jasně jsem ale viděl velký kuchyňský nůž, pevně sevřený v ruce.
Z celé scenérie vyzařovala jasná hrozba, postava nereagovala na otázky, jen tak stála ve tmě a stále se ke mně otáčela čelem. Bál jsem se. Vstoupil jsem do pokoje a sunul se zády k protější zdi. Postava zaútočila a já ji poměrně snadno odzbrojil, neměla moc síly.
Rozsvítil jsem světlo a proti mě klečela moje žena, na krvácející ruce jí chyběly tři prsty, o které přišla při našem souboji. Nechápal jsem, co se děje, proč mě chtěla zabít. V ruce jsem držel zakrvácený nůž a hlídal každý manželčin pohyb. Nepadlo jediné slovo.
Tak jsme vydrželi až do rána. Celou dobu jsem věděl, že se mě při první příležitosti pokusí zabít znovu. Požádala mě, jestli si může dojít na záchod. Dovolil jsem to, ale trval na tom, aby dveře zůstaly otevřené. Náhodou jsem si všiml, že v koupelně na umyvadle leží připravený další nůž. Vběhl jsem na záchod a spatřil ženu, jak z nádržky na vodu bere do ruky dlouhou vidličku. Chytil jsem ji za zápěstí a vidličku jí vykroutil.
"No tak už mě zabij!" křičela na mě. "Nemůžeš dělat nic jiného, při první příležitosti to udělám znovu! Zase stejnou chybu, zase se nastěhuji k dalšímu chlapovi. Pořád dokola! Tak už mě zabij!"
Prala se se mnou jako šílená a já plakal lítostí. Jak mohu zabít ženu, svoji ženu, kterou hluboce miluji? Pukalo mi srdce žalem. Najednou, nevím ani jak, mi ležela mrtvá v kaluži krve u nohou a já seděl na zemi vedle ní a hořce plakal.
Komentáře
Přidání komentáře...
