Neviditelné milování
Tokugawa | 9.06.2008 | Erotika | Ohodnotit sen 0/0 | Komentáře (1)
Měl jsem látku, která mě po vstříknutí do žíly učinila neviditelným. Přišel jsem před její dům a nasadil si na kanylu na předloktí injekční stříkačku a látku si vpravil do žíly. Chvíli jsem počkal. Lidé kolem mě začali přehlížet a vrážet do mě.
Vešel jsem do domu a vtěsnal se do výtahu, ve kterém bylo nejméně deset lidí, pěkná tlačenice. Stál jsem uprostřed, nikdo mě neviděl, lidé mi šlapali po nohou, strkali do mě, jako bych nebyl. Látka neviditelnosti fungovala bezvadně.
Vystoupil jsem v patře. Dveře výtahu se zavřely a najednou kolem mne prochází její muž. Jeho pohled mířil skrz mě, otřel se o mě ramenem. Ani jsem napětím nedýchal... Dveře od jejich bytu ještě nezaklaply. Strčil jsem dovnitř nohu a vstoupil. Slyšel jsem ji někde uvnitř. Najednou se objevila v chodbě, stála přímo proti mně. A neviděla mě. Ukročil jsem stranou, aby do mě nevrazila, ale ona se najednou zastavila, zamyšlená, dívala se do míst, kde jsem stál.
Pohlédl jsem si na ruce, začaly nabývat tvaru a barev. Látka přestávala působit. Rychle jsem do kanyly vstříknul další dávku. Ona potřásla hlavou a já zaslechl její myšlenky: Zvláštní, měla jsem pocit, že je tu přede mnou moje tajná láska, tak silný pocit, že cítím i jeho vůni...
Ani jsem se nepohnul, aby mě případný zvuk neprozradil. Vykročila a mě napadlo, proč tu vlastně jsem, co tu pohledávám. A když mě míjela, chytil jsem ji za ruku...
Já to věděla, řekla, a objali jsme se. Nebylo jí divné, že mě nevidí, důležité bylo, že jsem s ní. Pohled na ni byl poněkud bizarní, stála tam a objímala... nic. Prázdný prostor. Najednou se vznesla do vzduchu... to jsem ji odnášel do ložnice, kde jsme se dlouho milovali. Bylo to zvláštní, podivné milování, jen ona a nic kolem ní. Jako by se milovala se vzduchem, s myšlenkou. Ale byl jsem to já, i když jsem nebyl vidět.
Po chvíli látka přestávala působit. Pozvolna jsem se okolo i uvnitř ní zhmotňoval, opatrnost šla stranou v návalu emocí a vášně, zapomněli jsme na okolí. Dokud v zámku nezarachotil klíč...
Během chvilky jsem aplikoval další dávku séra a za okamžik zmizel. Zůstali jsme ležet vedle sebe, pod jednou dekou, na jedné posteli, bez hnutí, vyděšení a vzrušení na nejvyšší možnou míru. Když šramot v bytě utichl, pomalu jsem se vykradl ven. A v předsíni opět narazil na jejího muže. Byl tak blízko, že jsem cítil na obličeji jeho dech... A sérum přestávalo pomalu účinkovat... Poslední dávku jsem si aplikoval, když se vrátil nečekaně domů... Naštěstí za okamžik zmizel v ložnici a já se potichu vkradl na chodbu domu.
Tentokrát dopadlo všechno dobře. Ale co to je – dobře. Přes vzrušení a lásku, kterou jsem při milování s tou ženou cítil, jsem byl zklamaný a smutný. Na ulici jsem si vytrhl kanylu. Víckrát už ne...
Anihilace a Jennifer Aniston
Tokugawa | 12.09.2006 | Erotika | Ohodnotit sen 0/0 | Komentáře (0)
Procházel jsem rozsáhlým systémem pasáží a podchodů, podobným, jako je pasáž Lucerna v Praze. Jenže velmi zchátralým. Blikavé neony s nesvítícími písmeny za rezavými lešenářskými trubkami, prach, hluk, vlhko. Se skupinou mladých lidí jsem vešel do kavárny v jednom zákoutí pasáže, usadili jsme se ke stolku. Kavárna hučela mnoha tlumenými rozhovory...
...Stál jsem před odbočkou do další větve pasáže, schovaný za rohem. Na sobě americkou vojenskou uniformu, plynovou masku na hlavě, v rukou zbraň. Anihilátor. Se mnou bylo v chodbě ještě několik dalších vojáků. Věděli jsme, že tam někde před námi jsou ONI. Vypadají stejně jako lidé, ale nejsou to lidé. Musíme je zničit. Do posledního.
Nadhodil jsem si zbraň, strhl masku a vběhl do chodby plné lidí. Věděl jsem, kdo jsou lidé a kdo ONI. Namířil jsem na jednoho anihilátor. Než jsem stihl zmačknout spoušť, přitočila se nějaká mladá slečna a vstoupila mezi NĚJ a zbraň. Jakoby náhodou. Zamířil jsem tedy na dalšího. Zase HO někdo vykryl. A tak pořád dál.
Postupně se chodba vylidňovala, zatím nepadl jediný výstřel. Přede mnou zůstal poslední. Namířil jsem. Stěna chodby byla vlastně obrovskou policovou stěnou s knihami. Na schůdcích stála vysoká dívka v šedém kostýmku, dlouhé hnědé vlnité vlasy, modré oči. Trochu jako Jennifer Aniston. V ruce rozečtenou knihu. Ukročila na schůdcích tak, jako malíři pokojů kráčejí na štaflích, a vstoupila mi do cesty. Přímo rozkrokem na můj obličej. Pod sukní neměla nic, jen vlhko, vzrušivo a voňavo. Probudil jsem se... Sakra!
Balancování na pokraji
Tokugawa | 16.05.2005 | Erotika | Ohodnotit sen 0/0 | Komentáře (1)
Vysvětlí mi někdo, proč si erotické sny narozdíl od těch "obyčejných" pamatuji do posledního detailu?
Vedli jsme obyčejný všední rozhovor. Ani nevím, kdy se to stalo, najednou seděla na stole a objímala mě svými silnými stehny. Krátká sukně se jí vyhrnula k bokům a pod ní neměla nic. Přišlo mi to zcela samozřejmé, stejně jako fakt, že i já jsem nahý.
Horko, které z ní sálalo, mě přitahovalo jako magnet. Přesto jsem odolával. Přitahovala si mě stehny, chodidla zaklíněná za mými zády, svaly celého těla se jí napínaly. Málem bych podlehl tlaku a vstoupil do ní, ale opanoval jsem se a zůstal jen na samém kraji. Chvěla se námahou, ale nepovolil jsem. Mírné drobné pohyby ji rozpalovaly a ztrácela sebekontrolu. Chtěla mě uvnitř celého a chtěla to hned.
Najednou byla také celá nahá, pokožku zbrocenou potem, hlavu zakloněnou a naběhlé bradavky, které jsem poptahoval svými lačnými rty. Cítil jsem, jak mě její horko a její hledová touha spaluje, cítil jsem, jak se začíná nekontrolovatelně třást. Tlak jejích nohou zesílil a já povolil a naráz do ní celý vstoupil, velmi velmi hluboko. Prohnula se jako luk a její pulzující horko se slilo s mým. Ještě nikdy jsem ve snu nezažil tak skutečný orgasmus.
Probudil jsem se vyčerpán jako po skutečném milování. Musel jsem otevřít okno a pustit do ložnice chladný noční vzduch...
Sen pro starší šestnácti let
Tokugawa | 26.04.2005 | Erotika | Ohodnotit sen 0/0 | Komentáře (0)
Nevím proč, ale sexuální sny, nebo lépe sny o milování, se mi téměř nezdají. Velmi, velmi výjimečně. Dnes jsem jeden takový měl. Mladší šestnácti let čtěte jen na vlastní zodpovědnost ;-)
Šaty se jí svezly k zemi jakoby ve zpomaleném záběru. Stála přede mnou chvějící se v bílém prádle, které mi zakázala jí svléknout. Kontrast opálené pokožky a bílé barvy.
Položila mi nohy na ramena. Cítil jsem na rtech její žár a vlhkost, mírně tlumenou bavlněnými kalhotkami. Nepřekážely mi, spíš zdůrazňovaly to, co současně skrývaly. Dráždily k nepříčetnostli. Chuť vlhké bavlny a nepředstavitelný žár si pamatuji ještě teď.
V jednu chvíli se jí začala nekontrolovatelně třást stehna a kalhotky zvlhly o poznání víc. Dvěma prsty je odsunula ke straně a nabídla mi k ochutnání to, co zůstalo doposud ukryto...
Čarodějčin vězeň
Tokugawa | 24.11.2004 | Erotika | Ohodnotit sen 0/0 | Komentáře (0)
Plaval jsem pod hladinou. Voda byla azurová, kolem hnědozlaté rozeklané skály porostlé korály. Začal jsem se dusit, potřeboval jsem se nadechnout, ale skály byly i nade mnou. Proplouval jsem nějakou jeskyní. Zahlédl jsem světlo a rychle k němu zamířil – ve skále byla dutina a v ní vzduch. S úlevou jsem se nadechl a protáhl se celý otvorem.
Byl jsem v dlouhé temné chodbě, do které pronikalo jen málo světla oknem na druhé straně. A i toto světlo bylo tlumeno rudým sametem. Po obou stranách chodby se černaly řady otevřených dveří. Znám to tu, uvědomil jsem si, tady už jsem jednou nebo dvakrát snil.
Vešel jsem do prvních dveří. V místnosti byla úplná tma, až na pár fosforeskujících předmětů. Naproti mi šlo černé, dokonale vyleštěné koncertní křídlo, jehož rezonanční deska se otvírala a zavírala. Křídlo vypadalo, že se vznáší. Mezi strunami a deskou zeleně svítilo velké fosforové E. Postřehl jsem pohyb i ostatních černých předmětů v místnosti, všechny směřovaly ke mně. Neměl jsem se toho klavíru dotýkat...
Vyběhl jsem do chodby a zabouchl za sebou veliké dřevěné bíle lakované dvoukřídlé dveře. Ještě štěstí, říkal jsem si, že to tu už znám, že se nemusím bát tak jako posledně. Vešel jsem do místnosti naproti. Všude byl rudý samet. Na zdech, na stropě, pod nohama. Uprostřed komnaty stál vyvýšený řečnický pult, také potažený rudou. A na něm noviny. Otevřel jsem je a hned mě zaujal titulek: Čarodějnice znásilněna! Sirius Black na svobodě! Text článku jsem nečetl, zaujala mě pohyblivá fotografie a na ní...
Čarodějnice (Vilma Cibulková) prchá po železničním náspu před strašlivě špinavým a hladovým vlkodlakem. Vlkodlak ji ale dohání, skočí a oba se kutálí z náspu dolů. Čarodějnice se brání co jí síly stačí, ale marně, vlkodlak je silnější. Najednou se vlkodlak změní v člověka – jsem to já – a čarodějnice získává převahu. Povalí mě na záda a sedí na mně. Chci utéct, nevím, co tu vlastně dělám, ale ona mě nepustí. Směje se a rozepne mi kalhoty. "Předtím jsi chtěl ty a já nechtěla. Teď je to naopak." A vezme mě do úst.
Zaslechl jsem tlumené kroky a vyděšeně zavřel noviny. Vedle mě stála čarodějnice a ležárně se opírala o pult. Pobaveně se usmívala. Pochopil jsem, že článek i pohyblivá fotografie jsou pouhé iluze. Nicméně cítil jsem k čarodějnici daleko větší náklonnost než dříve. Odvedla mě zpět do chodby, kde rozhrnula závěs na okně a pokynula mi, abych pohlédl ven.
Za oknem byla azurová voda, kolem hnědozlaté rozeklané skály porostlé korály. Sledoval jsem plavce, kterému docházel dech a nemohl najít skulinu, kde by se nadechl. Otvor, kterým jsem se sem dostal já, už neexistoval. Plavec se utopil a já pochopil, že se odsud už nikdy nedostanu.
Milování v bazénu
Tokugawa | 17.05.2004 | Erotika | Ohodnotit sen 0/0 | Komentáře (4)
Celou pubertu jsem trpěl nedostatkem erotických snů. Nakonec jsem si zvykl. Když už se mi nějaký rádoby erotický sen zdál, tak nikdy nedospěl k zdárnému zakončení. Buď jsem trpěl i ve snu přehnaným studem, takže ze slibně se rozvíjející akce nakonec sešlo, nebo nás v nejméně vhodný okamžik někdo vyrušil... Trvá to dodnes. Popsal jsem tu už pěknou řádku snů a zrnko erotiky aby lupou pohledal. Předevčírem jsem si vysnil výjimku...
...Bazén byl plný. Hlava na hlavě. Stál jsem po krk ve vodě u skokanských můstků a rozhlížel se po lidech. Kolem okrajů bazénu leželo na ručnících spousta lidí, bavili se mezi sebou. Na jednom ručníku polehávala Aneta. Usmála se na mě a zamávala. I já na ni. Patřili jsme k sobě, měli jsme se více než rádi. Stál jsem v bazénu, voda mi šplouchala na záda a já se opíral složenýma rukama o okraj...
...Přišla ke mně nějaká dívka, která mezi ostatními poněkud vyčnívala, byla totiž oblečená. Měla na sobě modré šaty s minisukní, na bosých nohou lodičky. Poznal jsem v ní Šárku, Anetinu sokyni ze soutěže Česko hledá SuperStar. Řekla mi, že po mně touží a že se se mnou chce milovat. Nevěděl jsem, jak bych se z toho vykroutil a tak jí povídám, že to není možné, protože bazén je úplně plný, všude samí lidé, takže to nejde. Nechápavě zakroutila hlavou a já se podíval za sebe, protože mě zarazilo ticho. Nikde nikdo. Bazén byl prázdný, stejně jako prostory kolem...
...Otočil jsem se zpět. To už seděla Šárka přímo přede mnou, nohy položené na mých ramenou. Díval jsem se přímo na její kalhotky, které byly velmi vlhké. Pro zdůraznění efektu si po nich přejela dvěma prsty. Ani to snad nemusela dělat, stejně jsem byl lapen. Svlékla si přes hlavu šaty a v lodičkách i kalhotkách sjela ke mně do vody... Nechtěl jsem, ale musel...
