Výklad - Z muslimské země rovnou do nebe
Tokugawa | 24.12.2006 | Výklad snů | Ohodnotit sen 0/0 | Komentáře (1)
Dostal jsem pozoruhodný email. Email, který mě překvapil, vyvedl z míry i potěšil zároveň. Odpověděl jsem na něj s prosbou, zda ho část mohu uveřejnit zde na Morfeovi. Z odpovědi cituji:
(...) Výklad snu samozřejmě můžeš na svých stránkách uveřejnit. Ani já ani můj kamarád nemáme žádný copyright na to, co řekne Bůh :-) Jako autora můžeš právě uvést Pána Boha. Chceš-li, pak můžeš napsat, že výklad přijal Petr L. a sepsal Zbyněk Z. (...)
Písek a horko. Spleť křivolakých uliček s nízkými domky z vlnitého plechu, starých dřevěných desek, rohoží a koberců. Hemžení obyvatel v turbanech. Bílá, béžová, bledě modrá, občas sepraná červená. Uličky hučely životem.
Toto znamená svět. Svět kolem nás se vším svým hemžením, chaosem a nepokojem. Se vší svou uspěchaností a neklidem. Za povšimnutí stojí ona "občasně se vyskytující sepraná červená". Totiž Kristus, když zemřel na kříži, svou krví očistil lidičky, kteří mu uvěřili. Červená je tedy barva krve. Ono seprání naznačuje lidi hledající Boha, kteří jsou mu už blízko, či váhající, nerozhodné, kteří už Boha znají, ale ještě tak nějak nevědí nebo nerozumí tomu, co pro ně vlastně udělal.
Nevím, co jsem v tom městě dělal, ale vím, že to nebylo nic, co by se sultanátu líbilo. Měl jsem na sobě místní oblečení, abych zapadl mezi lid. Ale proč jsem se krčil ve stínu uvnitř jednoho domku, kam dopadalo sluneční světlo jen několika dírami ve zdi? A proč byl vedle mě schován ještě druhý arab, ke kterému jsem cítil přátelství?
Místní oblečení – to je doslovné, aby jsi zapadl. Jsi jedním z těch lidí ze světa. Ale krčíš se kdesi v povzdálí, aby Tě nebylo moc vidět a jenom dírami ve zdi vyhlížíš na svět kolem. Podvědomě cítíš, že do toho světa tak docela patřit nechceš. Moc se Ti ani nelíbí. Důležitá je ta postava, která je vedle Tebe a ke které cítíš přátelství. Je to sám Ježíš.
S hlasitým třesknutím se rozlétly dveře a do domu vniklo několik vojáků s obrovskými zahnutými šavlemi. Vyběhli jsme druhým vchodem ven do oslnivého světla pouštního dne. Uličky byly jako zázrakem prázdné a my utíkali každý jiným směrem. Vojáci nám byli stále v patách. Odpoutal jsem se od osobního prožitku a sledoval situaci z nadhledu. Arab zmizel v nějakém domě, já vběhl do průchodu a ztratil jsem pronásledovatele během několika zákrut. Vyběhl jsem na druhé straně bloku a zahlédl vojáka, jak vychází z domu se zakrvavenou šavlí. Můj přítel nepřežil a svůj boj prohrál.
Tvůj přítel nepřežil, protože se za Tebe obětoval. To je vcelku jednoduché. Odpoutal pozornost a sám svůj život dal za Tebe. Jenže Ty jsi tomu v té chvíli ještě tak docela nerozuměl. Bylo dobré, že jsi se odpoutal od osobního prožitku, aby jsi mohl sledovat tu situaci z nadhledu.
Padla noc, chladná a jiskřivá. Seděl jsem v tureckém sedu na hustě vzorovaném vínovém koberci se zlatými třásněmi, v kruhu věrných. Dnešní neúspěch a ztráta jednoho z nás všechny zneklidnila. Byl jsem malomyslný a myslel na smrt. Když tu jsem spatřil zjevení.
Ztráta "jednoho z vás". To je krásná analogie. Když učedníci Ježíšovi viděli, že On zemřel na kříži, pravděpodobně prožívali něco podobného. Možná si říkali, že jejich Mistr zemřel a že se nic nestalo. Že teď na všecko zůstali sami. Cítili se opuštění, možná že se jim ani nechtělo žít, protože se jim zdálo, že přišli o všechno, čemu věřili. Četl jsi někdy ten příběh? A co se pak nestalo... :-) Samozřejmě že Ježíš vstal z mrtvých a zjevil (ukázal) se jim.
Na černé noční obloze se rozzářilo Boží oko a hledělo na mne. Viděl jsem, jak duše tisíců utlačovaných stoupají po obloze do Jeho náruče. Viděl jsem, jak od Něj vedou zlaté nitky, jedna ke každému živému na zemi. Nakonec se mi zjevil vlastní meč, se záštitou vypadal jako kříž. Pochopil jsem, že On mě volá.
Boží oko může být symbolem Boha, to není až tak důležité. Hlavní je to, že On se na Tebe dívá. A ty kolem vidíš, jak od něho vedou zlaté nitky ke každému živému na zemi. Někde jsem slyšel pojem "provázky milování". Docela by mi to k tomu sedělo. Bůh totiž každého člověka miluje tak, jak my si to ani nejsme schopni představit. Možná si dokážeš představit, že by jsi za svou ženu nebo dcerku dal život. Asi jako každej správnej chlap. Ale že bys tohle udělal i pro svýho nepřítele? Pro někoho, kdo Tě každej den uráží, pomlouvá a ustavičně si z Tebe dělá legraci. Kdo Ti fyzicky ubližuje? No..., a Bůh je takový, že to udělal. To je láska, co? Onen meč, který Ti dal, je víra.
Následující den jsem vstoupil na bazar, odhodil hábit a turban a stál jsem oblečen pouze do kalhot a tuniky s kroužkovou košilí přes. V rukou mě příjemně tížil meč. Bazar byl v oka mžiku prázdný. Ale jen chvíli. Ze všech koutů se obezřetně přibližovali vojáci a zahnuté šavle mě ve slunci oslňovaly. Řež to byla náramná a mnoho jich kolem mne navršilo ze svých těl hradbu. Nakonec jsem ale smířený neodolal jejich náporu a zemřel pod desítkami zahnutých ostří.
Tahle pasáž se velmi pravděpodobně dotýká věcí budoucích. Bůh na Tebe vloží (dopustí) zkoušku. Ty už odhodíš oděv, který Tě zařazuje do davu lidí. Nebudeš na sobě nosit to, co by Tě svou příslušností řadilo k lidem světa kolem. To chce notnou dávku odvahy. Věřit Bohu je totiž věc velmi odvážná. Tedy v souvislosti s tím, že nutně musíš vybočit z davu. Svět kolem Tě samozřejmě bude chtít strhnout zpátky. Bude Tě chtít ubít, ať už jsou těmi meči chytré argumenty nebo vychytralé lži nebo prostě jen klacky. Jenže Ty si, trošku sebevědomě, budeš myslet, že máš meč víry. Že budeš bojovat. Ale prohraješ. A dost možná, že před tím, než Ti definitivně srazí hlavu nějaká ta zahnutá šavle, budeš na kolenou. To je pokora. Tahle zkouška Tě naučí pokoře. Trochu zbrkle a špatně využiješ svěřený dar (meč).
Odešel jsem k Němu, naprosto smířený. Bylo mi jedno, že jsem nesplnil úkol, který naše hnutí mělo. Poslechl jsem volání a vyslyšel je.
Samozřejmě nezemřeš. Ale Bůh Tě naučí věci dosud naprosto nevídané. Naučí Tě spolehnout se výhradně na Něho. Vložit svůj život do Jeho rukou. Bůh Tě smíří sám se sebou. Vím, možná to zní trochu bláznivě nebo dětinsky nebo nesrozumitelně. A možná to nejde pochopit jinak, než tomu uvěřit.
